V sazečkárně čekají cibule, určené k dalšímu množení, na výsadbu na pole, aby mohly vytvořit rostliny, vykvést a přinést semeno
Nejžádanější je na trhu stále klasická kulatá cibule zlatavě zbarvená
Ing. Ivo Kotrle má v semenářské společnosti Semo Smržice na starosti mimo jiné šlechtění cibule. Zastihli jsme ho právě v terénu a samozřejmě v cibuli
Ukázková sazečka, tedy malé cibulky určené k výsadbě na záhony
Cibule vyžaduje pečlivou údržbu záhonů v bezplevelném stavu. A samozřejmě nezapomeňte hlídat její zdravotní stav
Dole jsou rostliny cibule napadené vrtalkou. Poznáte je už na pohled podle toho, že jsou nepřirozeně zkroucené
|
Ať žije cibule!
S cibulí je to v kuchyni jako se solí; ačkoli se to nezdá, při přípravě celé řady pokrmů či při nakládání jiných zelenin se bez ní neobejdeme. O dostatečnou zásobu této navýsost zdravé a užitečné zeleniny se tedy snaží každý zahrádkář. Vždyť její pěstování je vlastně snadné.
Jaké jsou nejnovější trendy ve spotřebě a v pěstování této zeleniny? Na trhu jsou dnes v suchém stavu běžně k dostání cibule různého tvaru i zbarvení, největší oblibě se však stále těší ty se žlutou slupkou. „A ačkoli zájem spotřebitelů se v poslední době přiklání z praktických důvodů stále víc k salátovým odrůdám oválného tvaru, obchodníci i nadále upřednostňují klasickou zlatavě hnědou, kulatou cibuli,“ říká ing. Ivo Kotrle, šlechtitel společnosti Semo Smržice. „Ta tvoří až 92 % veškeré produkce, zbytek připadá na cibule červené (5 %) a bílé (3 %). Lahůdková bílá, která je o poznání sladší a zejména v jižních zemích je nesmírně oblíbená, u nás poněkud zaostává. Jednou z příčin je skutečnost, že se přes zimu daleko hůře skladuje a nevydrží příliš dlouho.“ Pěstování odrůd z jiných zeměpisných šířek je u nás vůbec poměrně problematické, protože cibule je velice citlivá na délku dne. „Proto se vyplatí pokračovat ve šlechtění našich vlastních odrůd, zvyklých na zdejší podmínky. Teprve zkracující se den je totiž nutí tvořit cibule. A právě z tohoto důvodu se u nás nedaří například italským nebo americkým cibulím.“ Zcela nový trend představují hybridní F1 odrůdy, které jsou v růstu úžasně vyrovnané a dosahují také vyšší kvality. „Je to ovšem běh na dlouho trať, protože cibule je rostlina s dvouletým cyklem. Na trh bychom rádi uvedli první odrůdu tohoto typu v horizontu 10 let,“ prozrazuje I. Kotrle.
Cibule má obecně poněkud specifické nároky na prostředí, které vyplývají z jejího původu – pochází z oblastí Středního východu. Vyžaduje slunnou polohu a záhřevné půdy, kde potom tvoří cibule nasládlé jemné chuti. Naopak v těžkých, jílovitých, kyselých a studených půdách krkatí, hůře vyzrává a podléhá snáze chorobám. Ze živin vyžaduje především fosfor a draslík, dusíkatá hnojiva je třeba používat opatrně, protože nadbytek tohoto prvku v půdě zpomaluje její zrání a cibule je pak méně trvanlivá. Je rovněž citlivá na chlór, proto je zapotřebí používat hnojiva výhradně na bázi síranové (draselná sůl je na bázi chloridové!). Před výsadbou nebo výsevem se pak do půdy aplikuje zpravidla 25 g/m2.
Ze sazečky nebo z výsevu? |
Cibuli můžete pěstovat třemi různými způsoby – ze sazečky, z výsevu osiva přímo na záhony a z předpěstovaných rostlin. Pěstování ze sazečky je mezi zahrádkáři stále velice oblíbené, přestože má několik nevýhod. Především se vyplatí vědět, že kvalitní sazečka by měla mít v průměru 4 až 10 mm, použít lze i větší cibulky (10 až 15 mm), stoupne ovšem spotřeba výsadbového materiálu. Sazečka o průměru nad 20 mm již v létě vybíhá často do květu, používá se tedy spíše jen při pěstování cibule na zelenou nať. Podobně vybíhají do květu i rostliny ze sazečky, která byla přes zimu uložená v chladném prostředí. Tuto chybu dělá stále spousta pěstitelů, kteří nevědí, že cibulky je zapotřebí skladovat při teplotách kolem 18 °C. Sazečka se pak vysazuje na záhony koncem března a začátkem dubna (co možná nejdříve) do sponu 10 x 25 až 30 cm. Do půdy se zapichují jednotlivě a poměrně mělce tak, aby špičky vyčnívaly nepatrně nad povrch. V lehkých půdách se je ovšem vyplatí zatlačit o něco hlouběji. Pěstování cibule z přímého výsevu se osvědčilo v teplejších oblastech, běžné je zejména ve velkovýrobě, ale praktikovat se ho naučili už i mnozí zahrádkáři. Zjistili totiž, že má několik výhod. Tou největší je sklizeň velice trvanlivých a zdravých cibulí, které se dají skladovat o poznání déle. Rostliny navíc netrpí tolik obávanou vrtalkou, která dnes ve velkém decimuje cibuli ze sazečky. Semena se vysévají v první půli března do řádků vzdálených od sebe 25 až 30 cm. Hustě vzešlé rostliny je třeba vyjednotit na 8 až 10 cm od sebe, aby si nekonkurovaly. „V každém případě se vyvarujte přehoustlých výsevů a pěstování cibule ve stínu například ovocných stromů,“ varuje ing. Kotrle. Také ozimé cibule se dnes již běžně pěstují ze semene. Jejich výsev připadá na druhou polovinu srpna. Používání předpěstované sadby je výhodné zejména ve vyšších polohách a u nových odrůd obřích cibulí, jako jsou Globo a Owa. Osivo se vysévá velice brzy, již ve druhé půli února do pařeniště či truhlíku řídce a na široko. Vzrostlé a nepřepichované sazeničky se pak vysazují koncem dubna na záhony do sponu 10 x 25 až 30 cm. V sušším období se vyplatí vysazovat i po dvou rostlinkách najednou. |
|
