 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
Miletínské modlitbičky Karel Erben, Miletín Když se Karla Erbena z Miletína zeptáte, co má společného se známým Karlem Jaromírem, utrousí skoro nevrle: „Jenom to jméno.“ Pokud se ale nechá oblomit a vytáhne na světlo boží lejstra s rodokmenem rozepsaným v čase daleko dozadu, dojde řeč i na dvojici bratrů žijících v 18. století. A pak už mu nezbude než přiznat, že zatímco jeden z nich byl jeho předkem, ten druhý zas otcem slavného spisovatele. Tahle rodová větev Erbenů ovšem žádné berličky popularity v podobě příbuzného z učebnic nepotřebuje, mají svůj vlastní pozoruhodný příběh. Pověstné perníkové pečivo, tzv. miletínské modlitbičky, jež najdete jak v odborné literatuře na to téma, tak v turistických průvodcích vztahujících se ke zdejšímu kraji, totiž neplatí za „pouhou“ místní specialitu, jak by se mohlo zdát. Jejich vznik se váže přímo k cukrářskému rodu Erbenů, přesněji k osobě prapradědečka současného majitele firmy; to on tu dobrotu vymyslel… Okamžik slávy Jako první z rodiny začal s výrobou perníku ještě o generaci starší Josef Erben v roce 1820. Ten si také sám vyřezával dřevěné formy na vyklápěný perník, různé ty husary, rejtary atd. Modlitbičky přišly na řadu až o plných čtyřiačtyřicet roků později, ve čtyřiašedesátém. „Tenkrát se žilo jinak,“ připomíná Karel Erben, dnešní hlava rodu. „V neděli se chodilo do kostela, posedávalo se po náměstí, vedly se řeči… A ženské přitom držely v ruce modlitební knížky.“ Toho si prapradědeček všiml a inspirovalo ho to k vytvoření zcela nového druhu sladkosti, která svým vzhledem připomínala právě modlitební knížky. Zkrátka modlitbičky. Spodek tvoří medové těsto, přesněji obdélník o rozměrech 7 x 5 cm, na který přijde náplň z drobeného perníku a lískových a vlašských ořechů. Další vrstva bývala z marcipánu, dnes se ale peče z těsta z vaječných bílků, skořice a mouky. Celé se to na závěr přelije cukrovou polevou a ozdobí půlkou mandle, jež nahrazuje křížek. Už hotové se to ještě na chvilku „vytvrdí v peci“, jak prozradil K. Erben. Na svůj okamžik slávy ovšem modlitbičky čekaly dalších třicet let – do Národopisné výstavy v Hradci Králové, kde se představily široké veřejnosti jako strojově vykrajované do svého charakteristického tvaru. Nicméně i nadále se vyráběly z větší části především ručně.
Pomohl bývalý učeň Největšího rozmachu se firma a s ní i modlitbičky dočkaly po I. světové válce, kdy se vyvážely také do světa – do Rakouska, Německa a Francie; to už se (přesně od roku 1913) mohly originální sladkosti pochlubit i vlastní ochrannou známkou. S láskou na to pečivo vzpomínal mimo jiné Jaroslav Seifert ve své knize Všechny krásy světa. Na jednom místě si však musel povzdechnout: „Alespoň kdybych měl ty modlitbičky! Ale ani tuto devocionálii už v Miletíně nevyrábějí.“ Rok 1948 nemilosrdně učinil přítrž výrobě ideově nevyhovující sladkosti. Nejprve byla přejmenována na miletínky, aby se pod původním názvem objevovala pouze příležitostně, v čase místní pouti. Rodina Erbenových pak – jak bylo dobovým zvykem – přišla postupně nejen o modlitbičky, ale také o firmu, o dům nad hlavou… Přes tři desetiletí, do roku 1991, čekali na nápravu. Že mohl Karel Erben po letech výrobu obnovit, o to se zasloužil mimo jiné pan Nosek z Bělohradu, který se na konci I. republiky u Erbenových vyučil a původní recepturu si pamatoval. „Byl byste ochoten zaučit mladší?“ oslovila ho rodina. A pan Nosek vyhověl. Připomínka zašlých časů Staneteli dnes v Miletíně na náměstí, firmu Erben rozhodně nepřehlédnete. Starobylý dům s růžovou fasádou je pro cukrárnu jako dělaný. Babky s modlitebními knížkami už tu sice nikde nepotkáte, avšak atmosféru dávných časů našich dědečků a babiček si připomenete snadno. Stačí se zakousnout do voňavé miletínské modlitbičky a nechat ji rozplynout na jazyku. A dokážeteli objevit tu správnou cukrárnu, stejný požitek si můžete dopřát rovněž ve Dvoře Králové, Hořicích, Praze, Hradci Králové, Liberci, Jablonci, v Ústí nad Labem… A protože se vedle pana Noska, který uměl pečivo vyrobit, našli i pamětníci, jejichž jazýčky měly stále zapsanou jedinečnou chuť modlitbiček, ví se i nyní s jistotou: Dnešní modlitbičky si s těmi původními v ničem nezadají. Připravila: Olga Mašková, foto: Jiří Stránský |
||||||||||
