
Původní recept na miletínské modlitbičky nám pan Erben neprozradil, ve starých kuchařských knihách jsme ale objevili několik jeho verzí. Že jsou jen přibližné, plyne už z faktu, že zde není zmínka o druhém těstu z bílků, ze kterého se vyrábí horní vrstva zákusku. Možná si ale zkušenější kuchařky a kuchaři s problémem poradí, když jim prozradíme alespoň ingredience, které by mělo obsahovat.


Erbenovo cukrářství v Miletíně nyní a na dobové fotografii

| Víte, že... |
Ačkoli med byl ve středověku přirozeným a nejobvyklejším sladidlem, objevovala se na stolech zámožných lidí i jiná sladidla? Unikátním dokladem jsou archeologické nálezy z Plzně, které potvrzují, že tamní měšťané v 15. a 16. století běžně užívali jako sladidlo mleté sušené fíky, jež kupci dováželi z jižních zemí. Ostatně recept na kaši z fíků známe ze 16. století. Stejně tak se v městských knihách objevují zmínky o kupcích, kteří na jarmarky přiváželi výtečná sladidla. I když neuvádějí, jaká to byla, je zřejmé, že o med nešlo. Ten totiž mezi běžnými zemědělskými produkty na jarmarcích nabízeli sedláci z okolí. |
|
Miletínské modlitbičky
Karel Erben, Miletín
Když se Karla Erbena z Miletína zeptáte, co má společného se známým Karlem Jaromírem, utrousí skoro nevrle: „Jenom to jméno.“ Pokud se ale nechá oblomit a vytáhne na světlo boží lejstra s rodokmenem rozepsaným v čase daleko dozadu, dojde řeč i na dvojici bratrů žijících v 18. století. A pak už mu nezbude než přiznat, že zatímco jeden z nich byl jeho předkem, ten druhý zas otcem slavného spisovatele.
Tahle rodová větev Erbenů ovšem žádné berličky popularity v podobě příbuzného z učebnic nepotřebuje, mají svůj vlastní pozoruhodný příběh. Pověstné perníkové pečivo, tzv. miletínské modlitbičky, jež najdete jak v odborné literatuře na to téma, tak v turistických průvodcích vztahujících se ke zdejšímu kraji, totiž neplatí za „pouhou“ místní specialitu, jak by se mohlo zdát. Jejich vznik se váže přímo k cukrářskému rodu Erbenů, přesněji k osobě prapradědečka současného majitele firmy; to on tu dobrotu vymyslel…
Okamžik slávy
Jako první z rodiny začal s výrobou perníku ještě o generaci starší Josef Erben v roce 1820. Ten si také sám vyřezával dřevěné formy na vyklápěný perník, různé ty husary, rejtary atd. Modlitbičky přišly na řadu až o plných čtyřiačtyřicet roků později, ve čtyřiašedesátém. „Tenkrát se žilo jinak,“ připomíná Karel Erben, dnešní hlava rodu. „V neděli se chodilo do kostela, posedávalo se po náměstí, vedly se řeči… A ženské přitom držely v ruce modlitební knížky.“ Toho si prapradědeček všiml a inspirovalo ho to k vytvoření zcela nového druhu sladkosti, která svým vzhledem připomínala právě modlitební knížky. Zkrátka modlitbičky. Spodek tvoří medové těsto, přesněji obdélník o rozměrech 7 x 5 cm, na který přijde náplň z drobeného perníku a lískových a vlašských ořechů. Další vrstva bývala z marcipánu, dnes se ale peče z těsta z vaječných bílků, skořice a mouky. Celé se to na závěr přelije cukrovou polevou a ozdobí půlkou mandle, jež nahrazuje křížek. Už hotové se to ještě na chvilku „vytvrdí v peci“, jak prozradil K. Erben. Na svůj okamžik slávy ovšem modlitbičky čekaly dalších třicet let – do Národopisné výstavy v Hradci Králové, kde se představily široké veřejnosti jako strojově vykrajované do svého charakteristického tvaru. Nicméně i nadále se vyráběly z větší části především ručně.
| Modlitbičky (Krkonošská kuchařka) |
| Spodní těsto: 180 g medu, 100 g cukru, 50 g sádla, 2 žloutky, 400 g hladké mouky (nejlépe žitné), 150 g polohrubé pšeničné mouky, 10 g amonia, 4 lžíce vody, 3 lžíce rumu, koření (hřebíček, skořice, nové koření), strouhaná citrónová kůra; vrchní těsto: vaječné bílky, skořice, mouka, cukr; nádivka: strouhané vlašské a lískové ořechy, strouhaný perník, rum, med, skořice, citrónová kůra, rozinky, jemně krájená pomerančová kůra (případně jiné kandované ovoce); ostatní: cukr na polevu, mandle na ozdobu |
| V míse smíchejte rozehřátý med, sádlo s cukrem a žloutky, přidejte tlučené koření, strouhanou kůru a po lžících přidávejte obojí mouku, do které jste zamíchali amonium. Těsto dobře vypracujte, aby nebylo tuhé, a nechte je odpočinout. Potom je na vále znovu propracujte a vykrajujte obdélníčky 7 x 5 cm; upečte je. Z druhého těsta upečte obdélníčky o stejném poměru stran, ale o něco menší. Udělejte nádivku: Pokropte rumem strouhaný perník, přimíchejte med, okořeňte skořicí, strouhanou citrónovou kůrou a vše za tepla rozmíchejte. Nakonec přidejte strouhané ořechy, sekanou pomerančovou kůru nebo kandované ovoce. Větší a menší obdélníček spojte nádivkou, vše polijte cukrovou polevou a ozdobte půlkou mandle. Nakonec nechte modlitbičky „na chvíli vytvrdit v peci“, radí dědic rodinné firmy i receptu K. Erben. |
| Modlitbičky (Lidové pečivo) |
| Pečou se z dobrého perníkového těsta. Jsou to stejně velké obdélníčky o rozměrech asi 10 x 5 cm. Každý druhý se potře vejcem a ozdobí rozpůlenou loupanou mandlí. Druhý den se vždy dva slepují nádivkou tak, aby ozdobený obdélník byl nahoře. Nádivku, kterou se oba kousky spojují, vytvoříte ze strouhaného nebo rozdrobeného perníku pokropeného rumem. Přimíchejte med, skořici, citrónovou kůru a vše na ohni rozmíchejte. Nakonec přidejte strouhané ořechy, rozinky a sekanou pomerančovou kandovanou kůru či jiné ovoce. |
| Modlitbičky (Česká kuchyně) |
| Těsto: 125 g medu, 125 g cukru, 2 žloutky, 1/16 l vody, 5 g amonia, asi 400 g hladké mouky, skořice, mletý hřebíček, tlučený anýz podle chuti, lžíce sekané kandované pomerančové kůry, vejce na potření, čokoládová poleva a mandle na ozdobu; náplň: šálek perníkových drobečků, půl lžíce medu, 3 lžíce cukru, 1 lžíce vody, 1 lžíce sekaných lískových oříšků, 1 lžíce rybízové zavařeniny, 1 lžíce sekaného kandovaného ovoce. |
| Med svařte s vodou a nechte zchladnout. Žloutky utřete s cukrem a amoniem, přidejte koření a pomerančovou kůru, přimíchejte prochladlý med a nakonec po částech zapracujte mouku. Těsto propracujte a nechte odpočinout. Odleželé rozválejte na pláty necelý centimetr vysoké a rozkrájejte je na obdélníčky 10 x 6 cm. Plátky potřete rozšlehaným vejcem a upečte. Mezitím si udělejte náplň: Perníkové drobečky smíchejte s cukrem, vlažnou vodou a medem, přimíchejte zavařeninu, jemně sekané kandované ovoce a mleté nebo sekané opražené oříšky. Náplní nakonec upečené obdélníčky slepujte po dvou, polijte je čokoládovou polevou a ozdobte loupanými mandlemi. |
Pomohl bývalý učeň
Největšího rozmachu se firma a s ní i modlitbičky dočkaly po I. světové válce, kdy se vyvážely také do světa – do Rakouska, Německa a Francie; to už se (přesně od roku 1913) mohly originální sladkosti pochlubit i vlastní ochrannou známkou. S láskou na to pečivo vzpomínal mimo jiné Jaroslav Seifert ve své knize Všechny krásy světa. Na jednom místě si však musel povzdechnout: „Alespoň kdybych měl ty modlitbičky! Ale ani tuto devocionálii už v Miletíně nevyrábějí.“ Rok 1948 nemilosrdně učinil přítrž výrobě ideově nevyhovující sladkosti. Nejprve byla přejmenována na miletínky, aby se pod původním názvem objevovala pouze příležitostně, v čase místní pouti. Rodina Erbenových pak – jak bylo dobovým zvykem – přišla postupně nejen o modlitbičky, ale také o firmu, o dům nad hlavou… Přes tři desetiletí, do roku 1991, čekali na nápravu. Že mohl Karel Erben po letech výrobu obnovit, o to se zasloužil mimo jiné pan Nosek z Bělohradu, který se na konci I. republiky u Erbenových vyučil a původní recepturu si pamatoval. „Byl byste ochoten zaučit mladší?“ oslovila ho rodina. A pan Nosek vyhověl.
Připomínka zašlých časů
Staneteli dnes v Miletíně na náměstí, firmu Erben rozhodně nepřehlédnete. Starobylý dům s růžovou fasádou je pro cukrárnu jako dělaný. Babky s modlitebními knížkami už tu sice nikde nepotkáte, avšak atmosféru dávných časů našich dědečků a babiček si připomenete snadno. Stačí se zakousnout do voňavé miletínské modlitbičky a nechat ji rozplynout na jazyku. A dokážeteli objevit tu správnou cukrárnu, stejný požitek si můžete dopřát rovněž ve Dvoře Králové, Hořicích, Praze, Hradci Králové, Liberci, Jablonci, v Ústí nad Labem… A protože se vedle pana Noska, který uměl pečivo vyrobit, našli i pamětníci, jejichž jazýčky měly stále zapsanou jedinečnou chuť modlitbiček, ví se i nyní s jistotou: Dnešní modlitbičky si s těmi původními v ničem nezadají.
Připravila: Olga Mašková, foto: Jiří Stránský
|