Neobyčejný život s perníkem

Milada Pohanková, Bernartice

Věděli jste, že snahy o uchování tradice pečení perníku nejsou jen záležitostí několika posledních desetiletí? Už v roce 1933 uspořádali včelaři v Bernarticích na Novojičínsku kurs medového pečení a ohlas prý byl značný. Svědčí o tom i notně vybledlá fotografie, kterou střeží jako vzácnou relikvii zdejší rodačka Milada Pohanková. Mimo jiné i proto, že hlavním strůjcem té akce byl její strýc Franci.

Ona sama toto velké medové pečení nepamatuje. Strýček Franci, jinak nadšený včelař, zemřel v roce 1937, kdy jí bylo teprve 6 roků. Celý život má ovšem před očima výjev ze zmíněného snímku, o kterém byla dokonce nějakou dobu přesvědčená, že je navždy ztracený. Pak ho naštěstí objevila v hromadě jiných rodinných fotografií. Nechala si obrázek zvětšit, olemovala ho perníkovým rámečkem a od té doby s ní procestoval celou řadu perníkových výstav. Jde opravdu o vzácný doklad snahy o uchování perníkářského umění i pro příští pokolení. Téměř po 50 letech, to se už psal rok 1982, si v Bernarticích medové pečení zopakovali. Tentokrát ale převzali po včelařích štafetu zahrádkáři. „A protože se pro kurs nenašlo v celé vesnici vhodné místo, peklo se u nás doma,“ vzpomíná M. Pohanková. I tentokrát se sešla spousta zájemců a například jedna účastnice z Oder s sebou přivezla dokonce celý perníkový receptář. Ostatní si ho samozřejmě okopírovali a podle jednoho z uvedených předpisů dodnes peče své perníčky i paní Milada. Na bílkovou polevu si potom stáčí klasický celofánový kornoutek; naučila se to v kursu vedení domácnosti v roce 1948.

Perník zpočátku zdobila jen pro svoji rodinu, brzy ji ovšem začali zvát na nejrůznější výstavy. Její expozice pokaždé zaujaly, a to nejen krásně vyvedeným pečivem. Paní Pohanková totiž podědila po mamince svého muže spousty oblečení ze Slovácka a mnohé zbylo na půdě po dědečkovi, který byl krejčím. Mimo jiné i dvě krejčovské panny. „Náročné kroje však ve svých dekoracích nepoužívám, spíše je to dobové oblečení, jaké se nosilo na počátku 20. století,“ přibližuje známá perníkářka. Figuríny samozřejmě nechybí ani v její domácí expozici. Především před Velikonocemi a před Vánocemi pak připomíná její byt v pohledném domku se zahradou malou galerii. V hlavní roli je samozřejmě perník. „Scházejí se tu potom na čaj známí zblízka i daleka, přicházejí děti z mateřské školy, důchodci... „Ale je kolem toho spousta starostí, navíc síly rychle ubývají a ruce se začínají třepat,“ směje se.