Barevná čokoláda v hlavní roli

Regina Schneiderová, Valtice

S perníkem si začala jako spousta jiných: Inspiraci objevila v jakémsi časopise, a protože syn měl brzy slavit 4. narozeniny, rozhodla se, že mu upeče a ozdobí perníkovou chaloupku. Šla do toho bez jakýchkoliv zkušeností, rovnou a přímo po hlavě. Žádné perníčky na zkoušku, ona si řekla, že to bude hned chalupa jako hrom!

Taky byla. A všem se náramně líbila. Další perníčky si okamžitě objednala maminka a zájemci se začali hrnout i z nejbližšího okolí. Její perníčky postupně sklízely úspěch v celém regionu, mimo jiné i za hranicemi s Rakouskem, a ona si brzy vypracovala svůj vlastní a nezaměnitelný styl zdobení. Na dekoraci totiž používá obarvené čokoládové polevy pastelových barev, jež vynikají nevšedními lomenými tóny. To vše za notného pobízení všech členů rodiny, především pak manžela, který jí začal mimo jiné pomáhat s návrhy a vymýšlením motivů. „Doslova se v něm probudil umělec,“ usmívá se Regina, „takže mi teď pomáhají všichni. Maminka pro změnu připravuje plněné perníčky, společně zkoušíme nové druhy perníkového těsta a vymýšlíme všemožné cukrovinky. Také zákazníci občas přijdou s nějakým zajímavým návrhem. Jednou jsem dokonce pekla a zdobila pro zdejší myslivce krmelec s postavou myslivce ve fraku a následně přišla zakázka na vinný sklípek pro dědečka vinaře. I ten byl celý z perníku. Vždyť jsme přece v nejjižnějším cípu republiky v kraji vína...“ Zmíněná dělba práce s sebou vzápětí přinesla důležitou otázku: Co bude dál? Začala se rýsovat příležitost „rozjet“ prosperující firmu, což s sebou ovšem přináší spoustu starostí navíc. Dvě stálé perníkářky, z toho jedna v důchodu, a externí výtvarník by již takovou práci nezastali. A přijímat zaměstnance? „Zatím se mi do toho příliš nechce, je to opravdu veliká zodpovědnost,“ přiznává Regina. „Ale na druhou stranu člověk nemůže dělat všechno donekonečna sám...“