

Neobyčejný život s perníkem

Barevná čokoláda v hlavní roli

Jak se pekl válečný perník

Kde se chodí na pokec s kuželem

Pardubický perník vrací úder

Vystřihovánky na perníčky
Verze pro tisk JPEG nebo ZIP
|
Obsah
4 Jak se zadělává na radost
(Nataša Roušalová, Příbram)
6 Beránci a zajíci jako živí
(Ivana Kohoutová, Kozojedy)
8 Živoucí legenda z Nerudovy ulice
(Ulla Šulcová, Praha)
10 Neobyčejný život s perníkem
(Milada Pohanková, Bernartice)
12 Moje těsto musí poslouchat
(Drahoslava Horká, Pohledec)
14 Barevná čokoláda v hlavní roli
(Regina Schneiderová, Valtice)
16 Jak se pekl válečný perník
(Miroslav Pelikán, České Budějovice)
17 Recepty z receptáře Jiřího Corvina
18 Už je tady perníkové jaro!
(Jaroslava Galičáková, Ostrava)
20 Kde se chodí na pokec s kuželem
(Kamila Skopová, Českomoravská vrchovina)
22 Sestřičky z perníku
(Doris Ficíková, Soňa Chmelová, Litoměřice)
24 Perníkový herbář a rouno beránčí
(Jitka Ferstová, Praha)
26 Přátelství stvrzené perníkem
(Jana Olajcová, Příbor)
27 Tajemství prastarého obrazu
28 Inspirace pro vaše perníková srdce
30 Pardubický perník vrací úder
(Alena Zachová, Pardubice)
32 Kde peče perník celá rodina
(Marie Krausová, Opatovice)
O originálním zdobení
Kopírování je vlastně, podobně jako třeba opisování či dokonce psaní taháků, jistý druh učení. Člověk se nejprve musí naučit techniku svého mistra, aby si následně mohl vypracovat svůj vlastní, osobitý rukopis a styl. Je zkrátka zapotřebí poznat a také důkladně prozkoumat vše, co už vytvořil kdosi hodně dobrý před námi. Praktikovali to tak například dávní mistři v oboru malby a dělají to i novodobé perníkářky. Hlavně však ty, které s perníkem teprve začínají. Ono je to v podstatě strašlivě těžké „vystřihnout“ nějaký pěkný motiv, jak se říká, jen tak z oleje. Snad každý z nás kdysi s pastelkami v ruce vyplňoval bílé plochy v natištěných omalovánkách a toto je podobné. Svým způsobem je to dokonce pocta tomu, kdo ony předlohy vytvořil. Kopírují se zpravidla jen ta nejvzácnější a opravdu originální umělecká díla. Mnohé zkušené perníkářky se za to na své „následovnice“ občas trochu zlobí, jiné zase rády a ochotně prozradí vše, co znají. Vědí, že je-li mezi jejich kolegyněmi nějaká opravdu dobrá, potom si jistě vzápětí najde svůj vlastní styl. Ono se totiž ze slávy druhých nedá žít až tak dlouho. Vlastně je to i jeden ze základních principů trhu: Chcete-li být úspěšní a úspěch si nějakou dobu udržet, musíte přicházet neustále s něčím novým. A v případě perníku je to podobné. I my pro vás průběžně hledáme nové motivy, tipy a nápady. Snažíme se vám předvádět pro inspiraci krásné perníkové dílo, jež vytvořil někdo jiný. A je jen na vás, co si z toho odnesete. Naopak i my budeme šťastní, když nám něco ze svého umu předvedete, možná tím pomůžete zas někomu jinému. A když už to rozvádím pěkně do detailů, tak by to mohlo fungovat neustále. Jako takové perníkové perpetuum mobile. Když na to přijde, vlastně i my se dopouštíme malé nepravosti, když pro vás průběžně přetiskujeme na zadní straně obálky barevné motivy, jež staří cukráři lepili na své perníky. Byla by ovšem veliká škoda, kdyby všechny ty nádherné obrázky skončily kdesi v muzeu jako nedotknutelný exponát bez jakéhokoliv využití. Takhle je můžete použít i vy. A možná při tom objevíte i jiné zajímavé možnosti. Zkuste ty barevné obrázky uřvaných děcek dokreslit cukrovou polevou, vyfotografovat a poslat k nám do redakce. Stanete se tak i vy malým kolečkem ve stroji ono nekonečného kopírování...
Ing. Hana Sůvová
|